Oheň a Smrt

23. listopadu 2013 v 21:11 | Malawi |  Příběhy
Oheň a smrt
Před sedmdesáti lety se zde něco odehrálo. Čtěte dál a dozvíte se co.
Stála zde úplně obyčejná nepoužívaná stodola, a nikdo nevěděl co se skrývá za jejími vraty. Stála tam už od roku 1734, ale za tu dobu se k ní nikdo ani na krok nepřiblížil.
Tradovalo se, že stodolu obývají dva koně. Ryzák, který kudy projde tam vzplane oheň a vraná klisna, která přináší smrt.
Někdo říká, že je to jen pověra, aby tam nechodily lidé, protože je stodola stará a zchátralá. Někdo zase říká, že je to pravda.
No a tak nevím, co si mám myslet.

Před 70 lety
"Georgi, nechoď tam, vždyť nevíš co je za těmi vraty." říkala mi má žena. Samozřejmě, jako každá žena má strach o svého muže, ale já jsem to udělat musel. I kdybych musel zemřít.
"Diano, já tam musím jít. Strach a zvědavost mě pohání k činu. Musím to udělat."
Stodola stojí v údolí Vallée de Feu et la Mort. Stojím dobrých padesát metrů od stodoly a i na tu dálku mi nahání strach. Překonám strach a jdu blíž. Pomalu a tiše se plížím zarostlým údolím až ke strachunahánějící budově. Zaposlouchám se. Slyším šum větru, šustění podzimního listí a občas cvrlikání cvrčků. Nic neobvyklého.
Najednou uslyším výkřik ze kterého mrazí. Vychází ze stodoly.
Pomalu sáhnu po zavírání vrat. Jsou odemčené. Otevřu je a vstoupím.
V tom uslyším:
Nechoď blíž nebo narazíš,
na pomstu naši.
Oheň tě sežehne,
smrt na tebe dolehne.
Domů už se nevrátíš,
naši pomstu neodvrátíš.

Vyděsí mě to. A hodně. "Kdo to řekl?" zeptám se jako kdyby my měl někdo odpovědět. Všude je tma jak v pytli.
Najednou uvidím slabou zaři. Pomalu se to přibližuje a já poznávám co to je. Oheň.
Ano, je to onen ryzák z pověr. Existuje.
Najednou se vedle něj vynoří něco temně černého. Není skoro vidět, ale jakmile je v dosahu ryzákovi záře, uvidím ji a poznám. Vraná klisna, která nosí smrt. Počkat.
Vedle ní něco je. Jako kdyby mi četla myšlenky, trochu ustoupí a já uvidím tmavé ryzé hříbě. Je malé a hodně se mu třesou nožky. Nemůže být na světě dlouho maximálně tři dny.
Vykulím oči a klisna si stoupne zpět na své místo tak aby na hříbě nebylo vidět. Po chvíli odejde.
"Tak jsi to viděl." řekne ryzák "To hříbě je napůl ohnivé a napůl nese smrt. Ale nesmrtelné je úplně. Nejsme žádní zabijáci. Jen chceme mít klid. Když jsme byli mladí, běhali jsme po lese a neovládali své schopnosti. A tak se o nás šířily pověry."
Vykulím oči ještě víc a zašeptám: "Ty mluvíš? Vždyť jsi kůň. A co ta básnička?" "Ano mlvím jak slyšíš. Ta má odradit každého kdo se odváží blíž. Ale vidím, že ty jsi statečný. A proto můžeš jít. Ale nikomu o nás neříkej, jinak poznáš pomstu Ohně a Smrti." odpoví a posední větu výhružně zašeptá.
Pomalu couvám zpátky k vratům. Strčím do nich a jakmile jsem venku, běžím neuvěřitelnou rychlostí domů.
S výrazem pokory před koňmi a s pocitem přežití.


A tak končí příběh nesmrtelných koní Ohně a Smrti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 10:47 | Reagovat

Krásný-pěkně jsi ho vymyslela. Povedl se ti. Pěkný nápad :)

2 aša aša | 24. listopadu 2013 v 10:58 | Reagovat

wow.. :D konečně něco jinýho, ne přeslazenýho.. sice zase o koních, ale nevadí.. těším se na další díl :)

3 Malawi Malawi | Web | 24. listopadu 2013 v 11:12 | Reagovat

[2]: Další díl asi nebude :( :)

4 ranchmoondance ranchmoondance | Web | 9. ledna 2014 v 16:23 | Reagovat

Nádherný, krásně jsi to vymyslela :) Nejspíš také udělám nějaký zajímavý příběh ;) :-) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama