Oheň a Smrt - 2.díl

11. ledna 2014 v 16:34 | Malawi |  Příběhy
…anebo nekončí?
V minulem díle jste četli: Georg se vydal do staré stodoly, kde poznal tajemství Ohně a Smrti. Dozvěděl se také, že mají nesmrtelné hříbě.
1.díl je zde.
A co se stane teď? Čtěte a dozvíte se víc.
Já jsem Fleuen (Oheň) a tenhle díl vyprávím já.
"Sate, stůj!" zavelel jsem synovi ostře. Okamžitě se zastavil a počkal, až k němu dojdu.
Morte (Smrt) šla hned za mnou. Byly jsme na pastvině kolem "naší" stodoly.
Jelikož je Sat ještě mladý (je mu 1 a půl roku) bojíme se, že neovládne své schopnosti a stane se něco strašného. Jenže si taky myslíme, že má ještě jiné zvláštní schopnosti, ale nevíme jaké.
"Fleuene, něco se děje. Někdo se blíží." řekne Morte nervózně a přivolá Sata. "Musíme dovnitř!" "Ne!" odpovím rychle "George nám nic neudělá."
V tom se z lesa vynoří dvě postavy. První je George, ale ten druhý?
"Mami, nejdou si pro mě, že ne? Já už nebudu zlobit. Slibuju." řekne plaše Sat. "Neboj, nejdou. Ale ten slib beru vážně." odvětila Morte a zavětřila. Vykročil jsem směrem ke stínům. Zastavili se, ale já šel dál. Přišel jsem blízko k nim.
"Fleuene, tohle je moje žena Diana." představuje mi svou ženu George.
Podívám se na ní. Křečovitě svírá prsty a tváří se hodně vyděšeně.
"Těší mne." řeknu jí a skloním hlavu. Když ji zvedám, vidím, že je dost překvapená. "Jaktože mluvíš? Vždyť jsi kůň." odvětí klidně. Neodpovím, místo toho zařehtám na Morte a Sata.
Zpočátku se blíží klusem, ale pak Sat zrychlí do cvalu. Řítí se k nám jako neřízená střela. "Sate zpomal!" slyším Morte. Nic, beží stále cvalem. "Sate zpomal!" řeknu přísně. Přejde do klusu a pak do kroku.
"Jééé, to je bezva, že tu je návštěva, už jsem se nudil." vyhrkne Sat jedním dechem a zastaví vedle mě. Uviděl jsem, že Georgova manželka se zasmála. "Sate, chovej se slušně!" sykne Morte. "Promiňte," omlouvá se Sat.
"Ten je nádhernej," rozplívá se nad ním Diana "můžu si ho pohladit? Tak ty ses nudil, jo?" "Ano, nudil. Nemám žádné kamarády." odvětí a štouchne do Diany hlavou. Ona ho podrbe a on zafrká. "Miluji koně. Je vás víc?" zeptá se. "Nevíme to jistě." odpoví Morte a dodá: "není vám tady zima?"
"Trochu ano." odpoví lidé jedním hlasem.
O 20 minut později
"Mami, tati, myslím, že umím číst myšlenky." řekne Sat, když jsou George s Dianou zabraní do hovoru. "Cože? Jak to víš?" zeptá se Morte překvapeně. "No, já si tím nejsem úplně jistý. Ale přemýšlel jsem o té Georgově ženě a najednou jsem slyšel nějaký hlas. Znělo to jako myšlenky." odvětí Sat na jeden nádech. "A co říkala?" zeptám se.
"Něco jako, že se jí moc líbíme a jestli by byla někdy nějaká možnost na vás sednout." řekne a čeká co odpovíme. "No, tak to je zajímavé. Už víme jaký je tvůj osobní dar." odvětím a kouknu se na Morte.
"Počkat, ona na nás chce jet?" zeptá se plaše Morte. Sat přikývne. " To by bylo vůbec poprvé." řekne a zasní se jaké by to mohlo být.
"Mohlo by to být zábavné." řeknu.
O 1 hodinu později
"Sat se nám svěřil, že umí číst myšlenky," začne Morte "říkaly jsme si, že má nějaký zvláštní osobní dar, ale nevěděli jsme jaký." "Taky se nám svěřil," pokračuju a obrátím se k Dianě " že zaslechl tvé myšlenky. Prý se ti líbíme a zajímalo by tě jestli bysme tě na nás nechali sednout."
Udiveně vykulí oči a zakoktá se "Ano,…to jsem…no, přemýšlela jsem o tom." a zrudne. "To nevadí," chlácholí ji Morte "myslím, že bych to možná i zkusila."
"Vážně?" zeptá se Diana a podívá se na manžela. Ten se povzbudivě usměje. "Georgi a ty bys mohl taky." řeknu. "Vážně? Ale já nemám tolik zkušeností jako Dia." odvětí. "Jistě, stači se jen držet rukama hřívy a nohama kolem břicha." odvětí Morte " Diano, ty bys mohla jet na mě, a ty Georgi na Fleuenovi. Souhlasíte?. "Ano!" odpoví všichni a zasmějí se, protože Sat se nechal unést a odpověděl taky. Uvědomil si to a ztichnul.
O 30 minut později
Diana se na Morte ladně vyhoupla. Viděl jsem jak jsou všichi nervózní. Včetně mě.
"Držíte se?" zeptal jsem se. "Ano!" odpověděli oba.
Vyrazily jsme nocí. Nejdřív krokem a pak jsme přešli do klusu. Sat klusal Morte po boku.
Přešli jsme do cvalu. Asi 5 minut jsme cválali a pak jsme přešli zpátky do klusu a pak do kroku.
Udolí Vallée de Feu et la Mort lemuje les ze tří stran. Na té poslední straně jsou dvě velké skály, mezi kterými vede cesta. Ta vede k nádhernému jezeru s vodopádem. Přestože je tu vodopád, je tu nádherné ticho. Slyšíme jen tiché zurčení vody.
"Slyšíte to?" zeptá se Diana. "Co?" řekne George. "To ticho. Slyšeli byste tu spadnout jehlu. A navíc je to tu nádherné." odpoví Diana. Sesedla a dala ruku do vody.
Po 15 minutách
Když oba znovu nasedli, vykročily jsme klusem zpátky. Když jme procházeli mezi skálami uslyšel jsem křupnutí.
Napjal jsem svaly, Morte taky. Sat šel najednou těsně vedle mě. Georg se mě pevně chytil za hřívu, Diana na Morte ho napodobila.
Uslyšel jsem další křupnutí a hned na to, tiché vrčení. Pak jsem zahlédl dvě rudé oči v křoví. Pak jsem viděl ještě něco. Mihlo se to za Morte a pak to zaútočilo.

Pokračování příště…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 aša aša | Web | 12. ledna 2014 v 12:16 | Reagovat

wow, vážně moc pěkně píšeš.. teda chvilku mi trvalo než jsem se zorientovala kdo je kdo (člověkXkůň) ale jinak to je parádní.. Taky bych někdy chtěla umět čít myšlenky, ale svým způsobem by to bylo nanejvýš otravný :D. Jsme zvědavá co na ně zaútočí a jak se s tím vypořádají . :)

2 Janča Janča | Web | 15. ledna 2014 v 20:37 | Reagovat

Je to moc hezký příběh :) Ale bojím se aby to nezaútočilo na Morte, Seta a Fleuena (nebo jak se to píše) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama