Úhel pohledu - divák

24. října 2014 v 21:59 | Malawi |  Příběhy
A je to tady. Musím vás předem informovat, že je to dlouhý, ale každý kdo to četl ( 4 lidi), mi řekl, že je to super, tak to zkuste a buďte trpělivý. Konec to má :D
Klik na celý článek


27. srpna
Bylo krásné odpoledne. Svítilo sluníčko, vítr příjemně pofukoval, nebylo horko. Co víc si přát.
"Tatíí, za jak dlouho tam budem?" zeptala jsem se netrpělivě. "Neboj, za deset minut jsme tam." Odpověděl mi.
A kam, že to vlastně jedem? Na dostihy do Newmarketu. Jupííí, konečně se mi splnil můj sen.
Zastavili jsme a já a moje sestra Christine jsme vyskočily z auta.
"Holky počkejte. Christine, zastav jí." Zavolala za náma mamka a Christine mě rychle chňapla za ruku. "Hej," ozvala jsem se naštvaně a otočila se zpátky.
Pomalu k nám přicházeli rodiče. "Všechno nejlepší k narozeninám zlato. Doufám, že se ti ty dostihy budou líbit." Řekl mi táta. "Určitě," Odvětila jsem s úsměvem a dodala "půjdeme do stájí?"
"Jasně, jo a tady máte průkazky." Řekl a podal nám malé plastové karty. Věnovala jsem mu vděčný pohled a zavěsila si průkazku na krk.
Zamířili jsme ke stájím. Cesta vedla přes parkoviště, kolem bufetu se pak šlo k zadním padockům kde poblíž stála velká stáj, kde byli dočasně ustájeni všichni závodící koně.
U vchodu jsme ukázali kartičky a vešli jsme dovnitř. Žasla jsem nad vším co tu bylo. Na velkými světlými boxy, nad překrásnými koňmi, ale nejvíc, a to už jsem musela mít pusu dokořán, když jsem uviděla Alicii Clarkeovou, nejlepší jezdkyni překážkových dostihů tohohle století.
"Na co tak koukáš ségra?" zeptala se zvědavě Christine. Ukázala jsem prstem na Alicii. "Oh, panebože. Mamíí, tamle je Alicia Clarkeová." Vydehla užasle sestra. "Mami, můžeme si jít pro autogram?" zeptala jsem se prosebně "Než nám uteče." "Jasně běžte." Řekla mamka a podala nám propisku. Památníčky jsme si samosřejmě vzali s sebou.
Rychlým krokem jsme mířily k Alicii. Zrovna si s někým povídala.
Přišly jsme k nim a Alicia, jež si předtím povídala s nějakým pánem, se k nám otočila. "Ahoj děvčata, přejete si něco?" Zrudla jsem. "Dobrý den, já jsem se jen chtěla zeptat jetli byste nám dala autogram." "Ale jistě, kam se mám podepsat?" Usmála se. Podali jsme jí památníčky a propisku. "Komu to bude?" Zeptala se. "Já jsem Nicol Charmesová a tohle je moje sestra Christine." Představila jsem nás. "Dneska mám 15. narozeniny a tak jsme šli na dostihy." Řekla jsem hrdě. Alicia se nám podepsala a řekla: "Tak všechno nejlepší a užijte si dostihy." Rozloučily jsme se s ní a s tím pánem, kterého nám mimochodem představila jako majitele Albatrosse - favorita prvního a šestého dostihu, pana George Mitchella, a šly jsme za rodiči.
Ti stáli u jednoho z boxů a povídali si s nějakou paní. "Á, tady jsou. To jsou naše dvě dcery, Nicol a Christina." Představovala nás mamka své známé. "Ahoj holky, já jsem Eleanor Hartwoodová a tohle je můj kůň Sunset. Jsou mu tři a poběží ve druhém a pátem dostihu. Má celkem slušnou šanci. A co vy? Jak se vám to tu líbí?" Řekla Eleanor. "Je to tu naprosto suprové. Před chvílí jsme si byly s Christine pro podpis od Alicie Clarkeové." Odpověděla jsem a pohladila Sunseta po čumáku. " No, ale tohle ještě nic není. Počkejte na samotné dostihy." Řekl nějaký muž, který právě přišel. Připadal mi povědomý, ale nevím odkud.
"Nazdar Jeffe. Kde jsi byl tak dlouho? Pamatuješ se na Niki a Christine?" Uvítal ho táta. "Ahoj. Ale no jasně." Odvětil. "Teda vy jste, ale vyrostly." Asi jsem se musela tvářit dost zmateně, protože dodal: "Naposledy jsme se setkali když jste byly obě malé. Mohly vám být tak tři." Aha, už mi to došlo. Lehce jsem zčervenala.
"No, tak co plánujete? Doufám, že se budete dívat na Sunseta ve druhém dostihu, je ve skvělé formě a má velkou šanci na vítěžství." Prohodil vesele Jeff. "Samozřejmě si to nenecháme ujít. Ale teď se půjdeme podívat do padocků a pak se půjdeme dívat na první dostih." Řekla táta. "Tak si to užijte." Zavolala za námi Eleanor, když jsme odcházeli.
Ještě jsme si doprohlédli stáje a pak vyšli ven směrem k zadním padockům. V nich lidé vodili koně, aby se před dostihem zahřáli. Jen tak jsme stáli u jedno z padocků, rodiče si povídali s nějakým starším manželským párem (zřejmě majitelem voděného koně) a Christine byla zaměstnaná pozorováním toho roztomilého bělouše, když jsem ho uviděla. (Ha, teď jsem vás dostala. Že jste zas mysleli na kluky, co? No, přiznejte se! :D) Byl nádherný a opravdu velký. Byl pravým opakem svého jména, tedy lépe řečeno, tohle byl Albatros a albatros jako pták je bílý. On byl ale uhlově černý, jen na čele měl hvězdičku. Teda spíš jakýsi bílý flíček co mi připomínal křídla ptáků, tak jak je malují malé děti, dva obloučky. Vodil ho takový vcelku pěkný kluk. Vysoký, tmavovlasý a pod tričkem se mu rýsovaly pevné svaly. Mohlo mu být tak 16.
Albatros se vzepjal, ale pro toho kluka nebyl, žádný problém ho udržet. Ani se nehnul a jemně ho uklidňoval hlasem. "Klid hochu, jenom klid." Když stál Albatros na všech čtyřech, pohladil ho a dal mu kousek cukru, který měl v kapse.
Byla jsem tak zabraná do pozorování toho černého hřebce, že jsem si nevšimla, že se na mě ten kluk dívá. "Je krásný." Vzdychla jsem. "Kdo, já nebo Albatros?" Zeptal se mě pobaveně. Zrudla jsem a sklopila oči.
"Jak se jmenuješ?" Odvětila jsem místo odpovědi. "Colin Mitchell. A ty?" "Nicol Charmesová. Ty tu pracuješ?" "Ne. Jenom, tu zaskakuju." Odpověděl. "Počkat. Je tvůj táta George Mitchell? Majitel Albatrosse?" Zeptala jsem se. "Teda, tobě to pálí. Jo je to můj táta. Ty se s ním znáš?" " Ne, ale představila nás Alicia Clarkeová, když nám dávala autogram." Zářivě jsem se usmála.
" Nicol. Nikki.." ozvalo se opodál. "Tady jsem mami." Zavolala jsem a zamávala na mamku. Zamířili k nám všichni. "Pojď, musíme si zabrat místa na terase." Oznámila mi naléhavě Christine a zatahala mě za ruku. "Jo už jdu." Odpověděla jsem utrápeně. Otočila jsem se na Colina: "Asi už budete muset jít k sedlání, tak se měj." Rozešla jsem se za ostatními. "Počkej," zavolal za mnou Colin, "uvidíme se ještě někdy? Prosím, přijď po druhém dostihu do kantýny." Rošťácky jsem se usmála a odpověděla: "Jasně." Věnoval mi svůj zářivý úsměv. Odběhla jsem za ostatními.
Vyšli jsme po širokých schodech tribun, prošli dveřmi dovnitř a chodbou k velké společenské místnosti, kde byl uprostřed dlouhý stůl prohýbající se pod tíhou jídla. Byly tam všelijaké jednouhubky, chlebíčky, kousky roastbeefu, kuřete, ale i sladké v podobě malého ovoce, dortíků a čokoládových košíčků. Stály tam i lahve šampaňského, džusů a skleničky.
"Holky co chcete k pití? Nebo si dáte i něco dobrého?" zeptal se táta. "Já si dám asi jablečnej džus a jeden čokoládovej košíček. Co ty, ségra?" řekla Chris . "Totéž." Zamumlala jsem "Chceš pomoct?" "Asi jo. Pojď." Vyzval mě táta.
"Je to něco jinýho něž na to koukat v televizi, co?" "To teda. A viděl jsi ty koně? Jsou takový velký a hlavně krásný. Viděl jsi Albatrosse? No to je prostě sen." Odvětila jsem. "Jo. Ty jsou fakt moc hezký." "Pošlyš, Nicol. Chtěla by jsi taky jezdit? Já teda jako nemyslím dostihy. Ale prostě jen tak." Ozvala se mamka když jsme se i s návalem jídla a pití vrátili. Údivem mi spadla čelist. Christine do mě žďuchla abych se vzpamatovala.
"Tys o tom věděla?" zeptala jsem se jí. Neodpověděla. Závodištěm se rozlehl hlas komentátora: "Dámy a pánové. Vítejte na newmarketském závodišti. A nyní vám předastavím účastníky prvního dostihu. S číslem jedna poběží outsider Chapman ve žluté s modrými pruhy. Jeho žokej je Mark Winslow. Číslo dvě nese nadějná klisna Wayara. Žokej Patrick Black s bílo- zeleným dresem a bílou čapkou." Dál pokračoval vyjmenováváním koní a žokejů. "A jako poslední, číslo osm, favorit dostihu, Albatross v černo oranžové kombinaci pod vedením velmi úspěšné žokejky Alicie Clarkeové."
Koně, kteří dosud kentrovali před startem, zavedli do boxů, startér vystřelil a koně vyběhli. Už od začátku se vedení ujal Albatross. Jestli poběží celou dobu na špici musí mít dobrou, co dobrou, výbornou výdrž. A on ji má. To ví všichni. Proto taky je favorit.
***
Jak se dalo očekávat, Sunset ve druhém dostihu, vyhrál. Rodiče z toho měli obrovskou radost. "Mami, myslíš, že bych mohla jít na chvilku do kantýny?" zeptala jsem se. "Ale drahoušku, tady máš taky pití i jidlo.." "Ale ne. No víš já tam mám schůzku s jedním klukem. Tím od Albatrosse." "Aha. No tak běž, ale ať jsi pět minut před začátkem závodu tady." "Jasně. Ahoj." Řekla jsem a utíkala do kantýny. Mám přesně 25 minut.
Vešla jsem ale nemohla jsem ho najít. V bufetu bylo tolik lidí, doslova hlava na hlavě. "Ahoj, jsem rád, že jsi přišla." ozvalo se kdesi za mnou. Otočila jsem se a uviděla jak na mě mává a směje se. No to nevím co je na mě tak vtipný. Je ale tak hezkej, že se nedokážu zlobit dlouho.
"Ahoj." Oplatím mu úsměv. "Kam si sednem?" Třeba tady" ukáže k jednomu stolu. Kupodivu prázdnému. Sedli jsme si, objednali si colu a on hned začal nadšeně povídat o Albatrossově vítězství a taky o tom jak chce v budoucnu pracovat s koňmi.
Na žokeje je moc vysokej, řekla jsem si, ale trenér by mohl bejt. "Co si o tom myslíš?" zeptá se mě najednou. "Že jsi hrozně hezkej," vypadne ze mě bez rozmyslu. Pobaveně se na mě podívá. Cejtim jak rudnu. "Jako.. no, já myslim.." trochu se vzpamatuju "myslim, že jsi moc vysokej na žokeje, ale jako trenér bys mohl být dobrej." "Tys mě poslouchala?" zeptá se překvapeně. "Jo, neměla bych? Navíc mě to zajímá. Odjakživa mám hrozně ráda koně. A navíc mi dneska rodiče navrhli, že bych mohla jezdit. Ani nevíš jak jsem byla šťastná."
A tak jsme si povídali dál, pak si vyměnili čísla a já se podívala na mobil na hodiny. Panebože za čtyři minuty mám být zpátky. "Hele, já už budu muset jít zpátky. Moc se mi to s Tebou líbilo, ale já už vážně musim. Tak ahoj Coline. Zase někdy." Usmála jsem a vyletěla z bufetu. "Počkej!" zavolal a chytil mě za ruku. Otočil mě k sobě a dal mi pusu.
"Hele, co kdybys šel se mnou?" "Jestli to nebude tvým rodičům a sestře vadit." "Ale, nebude. Rodiče zajímají dostihy a Christine zas koníci a dortíky." Usmála jsem se. "Tak jo. Jdem." Věnoval mi krásnej úsměv a šli jsme na terasu za ostatníma.
***
"Mami, tati, tohle je Colin Mitchel. Jeho táta je majitel Albatrosse." "Dobrý den. Moc mě těší." Podal si s nimi Colin ruku. "Nás taky." Řekl táta za oba. Usmála jsem se od ucha k uchu. "Tak co? Kdo běží?" zeptala jsem se a odběhla na terasu. Všichni mě následovali.
***
Třetí i čtvrtý dostih proběhl celkem v pohodě. Jen ve třetím dostihu spadli dva koně na poslední překážce. No nechtěla bych, ušklíbnu se.
Rodiče si polovinu třetího dostihu povídali s Colinem. O čem, to nevím. My jsme zase s Chris probírali to krásného bělouše co se jí tak líbil v tom padocku. Komentátor ho jmenoval jako Jungle Iglesiase. Zvláštní jméno.
Zbytek dostihů jsme měli s Colinem pro sebe. Povídali jsme si o dostizích, o koních obecně, o něm, o mně, o mých narozkách. "Ježiši, všechno nejlepší k narozeninám." Řekl a dal mi pusu na tvář, doufám, že nás rodiče neviděli. Ne dobrý.
Po čtvrtém dostihu jsme všichni sešli zase k padockům a hlavně trochu protáhnout nohy. Po chvíli chůze jsem uviděla v jednom padocku Sunseta a šla za ním. "Ten je krásnej." Řekl Colin. "Jo, je. A taky favorit. Vlastní ho jedna mámina známá." Odpověděla jsem. Najednou mu zazvonil mobil a on to zvedl: "Ahoj, tati..jasně, za chvíli jsem tam." A zavěsil. "Promiň, musim jít za tátou. Pozdravuj vaše, jo?" "Jasně, ahoj." Zamával mi a odešel.
"No, tak tady jsi. Už jsme tě chtěli hledat." Řekla mamka když jsem se vrátila. "Kde máš Colina?" "Volal mu táta, musel jít, prozdravuje vás." Odvětila jsem. "Půjdem se kouknout na Sunseta?" "Doufám, že vyhraje." Ozvala se Christine.
***
"Vážení návštěvníci, vítám Vás u dnešního pátého dostihu. Jehož učastníky vám teď představím." Ozval se zase komentátorův hlas. "Číslo čtyři a fialovo bílé kostky nese tříletý nadějný hřebec Sunset s žokejem Markem Winslowem. Číslo pět je osmiletý valach Caesar s jezdcem Williamem Starkem. A jako poslední, číslo šest je mladý divoký hřebec Rebels Jewel."
Po startu se ujala vedení klisna Minneta s číslem dva. V dostihu bylo třináct překážek. Na prvních šesti se nic nestalo, ale na sedmé spadl Caesar.
"Caesar spadl, ale ostatní se drží a běží dál. Jako první je nyní Rebels Jewel, za ním Minneta a třetí je Sunset."
Doufám že Sunset vyhraje. Už kvůli Eleanor a Jeffovi. Ale Mark Winslow je dobrej žokej takže jim věřím.
Po chvíli se zase ozval hlas komentátora: "A koně jsou již u dvanácté překážky. První trojice je Rebels Jewel, Minneta a Sunset. Čtvrtý kůň je číslo tři hřebec Wayn John, který je necelých osm délek za Sunsetem. A poslední je Pulsar, jedna a půl délky za Wayn Johnem. A koně už najíždí na předposlední překážku. Rebels Jewel skočil bez nejmenších problémů, ale Minneta spadla, o ní zakopl Sunset a padá. Ne, dámy a pánové Sunset je na nohách a běží si pro vítězství." Komentátor skoro křičel . "A je tady poslední skok. Sunset už dohání Rebels Jewela, je jen jednu délku za ním. Skáčou spolu. Sunset
mohutným skokem předhání Rebela ve vzduchu a běží jednu délku před ním. Postupně se mu vzdaluje. Už zbývá jen 150 metrů do cíle a Sunset je šest délek před Rebelem. Osm délek..deset délek..jedenást délek. A je v cíli. Sunset je na prvním místě, Rebels Jewel na druhém, Pulsar je třetí a jako poslední doběhl Wayn John."
"Mami to byl ten nejlepší dostih jakej jsem kdy viděla." Vyhrkla jsem udiveně. "Sunset je úplně nejlepší. Viděla jsi jak se zvednul? To bylo supéér. Jen škoda Minnety, ale ta skákala taky bezvadně." "Viděla, byl moc dobrej. Ale Minneta je mladá, určitě bude ještě vyhrávat." Řekla mamka.
O přestávce jsme dostali hlad a když se někdo ozval, abychom šli za ním, že se podává oběd, neváhali jsme.
První chod byl výborný hovězí vývar, pak se podával hlavní chod a nakonec to nejlepší. Čokoládový dort se šlehačkou.
***
Po velmi, velmi vydatném obědě, jsme se šli podívat na dnešní poslední dostih, hlavní dostih. Koukali jsme se zrovna na koně kentrující v kruhu před startovními boxy, když se opět ozval komentátorův hlas: "Dnes vás vítám po šesté a na posledy. Budeme se spolu dívat na hlavní dostih dne ve kterém poběží tito koně." Začal vyjmenovávat koně a jezdce. Pak pomocníci všechny zavedly do startovních boxů, startér vystřelil a koně vyběhli na dráhu.
"Vedení se ujímá Young Admiral, za ním se drží Albatross a Blueberry. Ostatní jsou tři délky za vedoucí trojicí. A jsou na první překážce. Všichni skočili, Buster škrtl kopytem o proutí, ale běží dál." Komentoval dál, ale já ho nevnímala. Koukala jsem na Albatrosse. Pomalu zrychloval a doháněl Young Admirala.
"Albatross dotahuje Admirala. Buster zrychluje a řadí se na čtvrté místo. Koně jsou nyní u sedmé a osmé překážky z deseti. Do vedení se po skoku dostává Albatross, ale Admiral nezaostává. Vypadá to na souboj dvou koní. Bluebery se snáží, ale Buster ho předhání. Nasazuje neuvěřitelnou rychlost, ale na dvě Áčka vpřední linii nemá šanci.Následují zahrádky a poslední překážka závodu, vodní příkop. Na zahrádkách neodskočil Cooper a tak už běží jen čtyři koně. A je tu poslední překážka. Vodní příkop. Albatross a Admiral skáčou spolu. Ale ne.." vykřikl komentátor "Albatross zakopl a spadl, panebože, to jsou dva kotouly. Alicie Clarkeová spadla a leží na dráze. Cože? Tak tomuhle se říká bezmezná ochota i za cenu vzdání se vítězství. Derek Holmer se vzdává svého jistého prvního místa a cválá zpátky k Alicii. Sesedá a volá záchranáře, dává jí dýchání z úst do úst a masáž srdce. Mezitím si Buster s Blueberrym běží pro vítězství. Albytross je na nohou a pomocníci ho odvádějí z dráhy. Záchranáři běží k Alicii a Derekovi. Vypadá to, že se Alicia probudila. Je naživu!! A tenhle dostih vyhrál Buster a Blueberry je na druhém místě." Komentátor ztichl a já si až teď uvědomila že zadržuju dech. Vydechla jsem. "Mami, on se vzdal prvního místa aby jí pomohl." Vykřikla jsem.

The End..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šíša Šíša | E-mail | Web | 25. října 2014 v 12:13 | Reagovat

Wow O_O  Moc pěkně napsané, hezký příběh. Je to dobře čtivé a napínavé (y). Jsem ráda, že se albatrossovi nic nestalo :) A od toho pána je hezké, že se vzdal vítěství :3
Moc se těším na další část, díl, úhel pohledu nebo jak to nazvat :D

2 KonyGilli KonyGilli | Web | 25. října 2014 v 16:10 | Reagovat

Hezky napsané, je pěkné, jak se vzdal vítězství ;)
Těším se na další díl :)

3 Ruffi Ruffi | E-mail | Web | 27. října 2014 v 8:39 | Reagovat

Moc hezky napsané, úplně jako od nějaké spisovatelky :D
Už se těším na další díl :) :3

4 Nutella Nutella | Web | 27. října 2014 v 9:41 | Reagovat

Ahoj, vracím se na blog. Budu ráda, když se budeme o5 navštěvovat :-)
♥Nutella♥

5 Haník Haník | Web | 28. října 2014 v 20:13 | Reagovat

:O To je opravdu krásné :3 Moc se ti to povedlo ;) Gentleman :3 Těším se na další díly :333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama